Za chvíli tu bude víkend a všichni vyrazí na chaty a chalupy. Supermarkety se ocitnou pod útokem víkendových nákupů. Ale nejen v tento čas se stává i pouhý nákup nevšedním zážitkem, i když je činností ryze všední. Je tu další nevšední všednost, s níž, konečně, nastupuje můj návrat na blogerské pole.
Nákup vždy začíná seznamem a ten není jednoduché napsat. Jeden musí lítat po kuchyni a prošmejdit každý skladovací i další jiný kout. Dívat se do prázdné ledničky nejméně třikrát, aby zjistil, co v ní vlastně chybí. A že to není jednoduché, když je totálně vybílená. No a druhý, pokud je při ruce, zapisuje, zatímco hledač hlasitě hlásí už potřetí, že je potřeba kečup. A po následném proškrtání, co vše je navíc se může vyrazit do supermarketu.
Jakmile dorazíme k obchodu, musíme se připravit na bitku dvojího druhu. Buď o košíky, a to jak ty kolečkové nebo do ruky, tak na souboj se samotným košíkem, který se mermomocí drží svých bratrů v železné zbroji. Po úspěšné výhře nás čeká další zapeklitý úkol. Projít bludištěm supermarketu, co nejrychleji bez větší újmy způsobené naší peněžence. Ne každému se to povede. Nervozita začíná růst už u zeleniny, pokud tam jsou váhy, začínáme se předhánět, kdo váhu zabere jako první, aby byl co nejrychleji pryč. I bez vah zaznamenáme malou nervozitu, a to když pohlédneme do pochybných košů volného výběru.
Jak pokračujeme, bludiště houstne, někdy se i můžete ztratit, objevuje se více a více lákavého zboží, akcí a slev a čím jsme dál, tím víc zapomínáme na náš seznam, na prvotní úkol. Svět supermarketu nás na chvíli jaksi pohltil. Začínáme zpomalovat a prostojíme několik minut zíráním na regály. Šťastní ti, kdo jsou imunní. Konečně se před námi objevují pokladny a my si začínáme matně vzpomínat, že vlastně spěcháme, že ještě můžeme dostát úkolu a být co nejrychleji pryč. Zuřivě se proto rozhlížíme po pokladně, která má co nejkratší frontu a začínáme nadávat na neobsazenost ostatních kas.
Zařadili jsme se do fronty a nervózně podupáváme a koukáme dopředu, kdy už zmizí ti před námi. Ale v moment, kdy už to nečekáme, objeví se storno, pomalu platící zákazník s kartou nebo z košíku před námi vyleze mnohem větší nákup, než jsme čekali. A tady, přesně tady si říkám, proč jsem nešla k té vedlejší kase? Ale už není úniku, musí se počkat.
A tak končí většina nákupů, ať už víkendových, nebo těch přes týden. Vždy se domů vrátíte později, než jste plánovali, nebo s úplně odlišnými věcmi než byly na původním plánu. Nákupy jsou boj, baví málokoho, každý chce být nejrychleji pryč. A každý se snaží. Komu to vychází, tomu srdečně gratuluji.
2024 ©