Invaze tlačítek

Napsal Michaela Ševčíková (») 25. 10. 2013, přečteno: 1887×
push-button-for-portal-490x645.jpg

Zmáčkli jste tlačítko. Ptáte se, které? Za den jich bylo tolik, že už ani ten stisk nevnímáme. Tlačítka jsou součástí naší každodennosti. Splynula tolik s naším životem, že už je téměř nevnímáme. Neustále je potřeba něco zmáčknout, někam se proklikat, něco zmáčknutím zapnout a vypnout. Chtělo by se říci, že, abychom se vůbec někam dostali, něco udělali, musíme vykonat tento pohyb. Pro další nevšední všednost stačí jen zmáčknout tlačítko.

Ráno, blíže nespecifikovaný čas. Zvoní budík. Osoba v posteli natáhne ruku a zamáčkne ho. Přesněji tlačítko na budíku. Ten pohyb už je plně automatický. Vstaneme a začínáme mačkat. Po případné ranní sprše, ve které u některých také sídlí tlačítka, zamíříme k rychlovarné konvici či kávovaru. Pro udělání nápoje stačí jediné: zmáčknout tlačítko. Jiné cesty není, téměř ke všem možným způsobům, vyjma toho nejprimitivnějšího, jsou potřeba tlačítka.  Každá činnost vyžaduje jejich přítomnost. Toto jednoduché mechanické zařízení si nás zcela podmanilo. Pokud píšete, nevyhnete se jim, na klávesnicích, mobilech, dokonce i na psacích potřebách, zejména na propiskách, kde si na nich někteří jedinci, včetně mě vytvořili závislost. Pokud někam jedete bez tlačítek, jste bezmocní. Jsou ve veškerých dopravních prostředcích. Drží nás v moci. Pokud je nestlačíte, nedostanete se dovnitř ani ven. Ve většině případů ani neodjedete.  Občas se stane, že nefungují. Sotva pak můžete sledovat televizi, něco ztlumit, nebo uvařit. Vše se řídí podle jejich rozmaru. Nejspíš si v skrytu své mechaniky vychutnávají náš bobtnající vztek a mají z něho nesmírnou škodolibou radost. Jsou nám nadřazení. Tedy když nefungují, málokdy fungujeme i my. Bez nich si sotva rozsvítíme, tedy jsme nuceni být potmě. Bez jejich zmačknutí si nezavoláme, nezahrajeme hru, mnohdy i nepracujeme. Téměř vše se zastaví.

Tlačítka mají ráda naše doteky, protože bez nich prostě nefungují. Za den se jim dostane tolik doteků, tolik různých DNA, že jsou jimi přesycena. Bez našich doteků tedy také nežijí.  Potřebují nás, stejně tak jako my potřebujeme je. Ale vymyslel je opravdu člověk, nebo tu jsou, aby si nás podmanila. Kolik jen člověk zmáčkne tlačítek za den? A kolik za rok? Já to počítala. A nedopočítala jsem se.

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.


Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel osm a třináct